Seznam našich restů není malý. Neinformujeme dost, abyste věděli, co členové a příznivci ProOlomouc dělají a jestli se nám to daří, nedebatujeme společně o tom, co a jak v Olomouci zlepšit (o programu). Jeden nedokončený úkol ale dnes splním. Jednou z pravomocí, které zastupitelé mají, je možnost kontrolovat činnost magistrátu (co se týká obce, ne státní správy) a také městské organizace.
Začátkem loňského roku jsem požádal o informace o Moravském divadle Olomouc, konkrétně o zahraničních výjezdech baletu a o spolupráci divadla s neziskovými organizacemi. Ředitel divadla Pavel Hekela, ekonomka divadla Jitka Maninová i příslušný náměstek Pavel Urbášek mi vyšli vstříc a v průběhu jara a léta proběhly dvě kola kontroly s vysvětlením smluv a ekonomických údajů.
Vyplynulo z nich, že ne vše bylo v uplynulých letech v divadle vpořádku. Balet Moravského divadla mnoho let vyjížděl hostovat do Německa pod názvem Balogh-Ballett Prag, jako by šlo o soukromý projekt šéfa baletu Roberta Balogha a ne soubor dotovaný ročně desítkami miliónů z veřejných rozpočtů. I když se cena vstupenek na olomoucký balet pohybovala v Německu obvykle kolem 30~35€ (při návštěvnosti 200~350 osob činily tržby odhadem 150000,- ~ 300000,- Kč), Moravské divadlo si z Německa přiváželo v r. 2010 za představení 30 tisíc korun. Nepořádek byl i ve smlouvách šéfa baletu, který byl jako choreograf a režisér v MDO zaměstnán a zároveň tvořil pro Moravské divadlo choreografie a režie mimo zaměstnanecký poměr.
Z kontroly spolupráce divadla se spolky nevyplynulo, že by docházelo k manažerským pochybením jako u baletu. Jako problém se ukázala velká provázanost divadla s působením spolku Baletní studio při Moravském divadle Olomouc doprovázené netransparentností hospodaření spolku.
Baletní studio je neziskovou organizací určenou výuce baletu a tance pro děti. Spolupracuje s divadlem na téměř profesionální bázi – vzájemné smluvy na koprodukce se pohybují často ve statisícových částkách. Má v divadle privilegované postavení – zajišťuje dětské role pro divadlo, zkouší na hlavní scéně, pronajímá si zkušebny a využívá zázemí personálu divadla. Provázanost je i v personální rovině – ředitelka spolku Jitka Weiermüllerová je zárověň zaměstnankyní divadla, rovněž Robert Balogh je uměleckým šéfem spolku i baletu divadla.
Dle zjištěných informací se v činnosti Baletního studia směšuje komerční a neziskový charakter činnosti. Spolek na svém webu ovšem dosud nepublikoval žádné údaje o svém hospodaření ani výroční zprávy, ačkoliv je pravidelně dotovaný z veřejných peněz (města i kraje).
Výsledek kontroly jsem shrnul ve zprávě > zde a projednal s ředitelem divadla a náměstkem Urbáškem. Řadu věcí začal od nástupu do funkce v r. 2013 postupně ředitel Hekela napravovat  – rok od roku se zlepšuje zisk z výjezdových představení a důsledněji se začaly připravovat smlouvy. Na základě informací z kontroly podnikl ředitel kroky, aby zajistil řádnou propagaci Statutárního města Olomouce při výjezdech baletu. Nezazněl příslib řešit transparentněji postavení Baletního studia, avšak při osobní schůzce mě informovala paní Weiermüllerová, že Baletní studio bude publikovat výroční zprávy.
Konec dobrý, všechno dobré? Žádost, aby mou zprávu projednala rada města a přijala k ní usnesení, byla odmítnuta. Umožnilo by to, aby se ke kontrole divadla časem mohl vrátit kontrolní výbor zastupitelstva. Znamená to, že koalice si dozor zastupitelů nad městskými organizacemi nepřeje. Udělení Ceny města za rok 2015 panu Baloghovi, které navrhla rada a schválilo březnové zastupitelstvo pak znamená, že dočasná ‘privatizace’ městského baletu jejím šéfem olomoucké koalici přijde úplně vpořádku.
Souběžně s mou kontrolou probíhal také celkový audit divadla, který zadalo město. Jeho závěr ve stručnosti říká, že hospodaření divadla není v celorepublikovém srovnání špatné, ale že radnice nevykonává nad svou organizací dostatečně dozor – nestanovuje divadlu úkoly a nekontroluje jejich plnění.